Nebudeme se zmiňovat o moderních hořčíkových křesadlech, ta nemají s uměním vykřesání ohně již nic společného. Pokud už si ale pořídíte křesadlo a chcete ho i používat, ne jen nosit jako rekvizitu, potřebujete tři věci. Že nemáte ještě nic z povinné výbavy zálesáka či reenactora? Mrkněte na naši nabídku křesadel i měšců a nezapomeňte, že v nabídce máme i naštípané pazourky od Severního a Baltského moře.

K rozdělání ohně potřebujete:

Ocílku - kov s vysokým podílem uhlíku. Jiskry, které vidíte, jsou právě maličké hoblinky hořícího kovu, které ustrouhnete úderem o křesací kámen. 

Křesací médium - známé pazourky můžete nahradit například pyritem (takzvané kočičí zlato získalo svůj název právě od slova pyros - oheň), machrovat můžete též například krystalem ametystu a podobně. Pazourek doporučujeme o takové velikosti, která se bude dobře držet, s ostrou hranou, kterou jednoduše vyrobíte rozbitím kamene kladivem či jiným kamenem.

A nakonec hubka - troud - sebevětší gejzír jisker bez toho správného materiálu, který velmi rychle zahoří, bude jen efektem.

Známé jsou knoty z přírodních materiálů a kousky trouchnivého dřeva, suchého mechu, chmýří, suchá tráva a různě nadrcené a nastrouhané druhy lýčí. Tyto si připravíte na místě, prakticky z toho, co příroda dá. Máte-li sklon se připravit předem a nespoléhat na utopický lesík plný suchého dřeva a topolového chmýří, připravte se předem.

Nejdostupnějším zápalným materiálem je práchno. Ozkoušenou máme plechovou krabičku od doutníčků. Do té se na těsno naskládá pevný textil, staré rifle, látkové kapesníky po pradědovi nebo zbylý len a při nejbližší příležitosti se krabička vloží na žhavé uhlíky a nebo přímo do ohně. Dobu, kdy se z textilu stane hromádka tenkých černých plátků, necháme na vašem odhadu, bývá to kolem půl hodiny. Hotové práchno se dobře drží palcem na vrchní straně pazourku a do něj padají jiskry. Ty se okamžitě začnou šířit černým práchnem jako mikroskopický lesní požár a dál už ho vkládáte do slámy či dřevěného chmýří.

Smolné dřívko - hledejte borovici. Ideálně pařez a nebo umírající strom, který se snaží pumpovat ze všech sil pryskyřici do pahýlu. Právě pryskyřice obsahuje dost terpentýnu, aby dřívko vždy skvěle hořelo, nezvlhlo a rychle vzplanulo. Takové načervenalé dřevo plné smůly stačí jen nožíkem naškrábat, hodit jiskru a voňavý ohýnek je na světě.

Troudnatec kopytovitý - pokořit tuhle tvrdou dřevokaznou houbu připomínající kopyto není jen tak.
Poprvé jsme si v lese nabrali 3 obří kousky. Bohužel - byly už staré. Několik hodin jsme se snažili ořezat tvrdou šedou krustu, následně pak vydlabat spodní část dutinek. Pokuste se vybrat si živou mladou, půjde to o dost lépe. Po odstranění nežádoucích částí vám zůstane kýžená oranžovohnědá část troudnatce připomínající vyválcovanou skelnou vatu. Tu byste před stovkami let máčeli několik týdnů v moči a poté rozklepávali, aby se materiál prosytil amoniakem. Nám bude stačit voda s popelem. Né z vymytých popelníků, ale ze spáleného dřeva, ideálně z tvrdých dřev (buk), která dělají krásný bílý popel. Vysušením houby prosycené popelem vytvoříte práchno 2.0.
Plochou rozklepanou tenkou suchou část si odtrhnete, stačí malý kousek, který se vám dobře drží v jedné hrsti společně s pazourkem. Doporučujeme povrch houby nožem trochu načechrat, aby se jiskry dobře zachytily a šup s nimi do dřevěné vaty. A nezapomeňte foukat :)

V létě nás natáčela televize Prima do pořadu Prima Česko. Ještě jsme to neviděli a nechce se nám hledat záznam, tak přiložíme jen fotku. Video na mobilu nemáme. Můj oheň totiž hoří skutečně v okamžiku a proto  jsem si dovolil přihodit pár rad z praxe.

Comments (0)

No comments at this moment

New comment

You are replying to a comment

Produkt přidán do seznamu přání
Produkt přidán k porovnání.