Masivní hrací kostka vyrobená z oceli nebo železa. Díky své vysoké hmotnosti nabízí zcela jiný pocit při hodu než běžné plastové kostky. Je vhodná pro sběratele, jako originální dárek, dekorace nebo pro stylové hraní.

Péče

Železo i běžná uhlíková ocel mohou při dlouhodobém kontaktu s vodou nebo vlhkostí začít rezivět. To je přirozená vlastnost materiálu, nikoliv výrobní vada.

• Nenechávejte kostku dlouhodobě ve vodě ani na vlhkém místě.

• Pokud kostka navlhne, jednoduše ji osušte.

• Skladujte ji na suchém místě.

• Pro dlouhodobou ochranu ji můžete občas lehce potřít tenkou vrstvou minerálního nebo konzervačního oleje.

Případnou drobnou povrchovou rez lze snadno odstranit hadříkem s trochou oleje nebo jemnou ocelovou vlnou.

Pocit, že je s vámi štěstěna či bohové, je stále žádoucí, i když už dávno víme, že o výsledku hodu rozhoduje především pravděpodobnost.

Jisté je, že kostky bavily lidi několik tisíc let. Vyráběly se z kostí, parohů, hlíny, slonoviny, mramoru nebo bronzu a často ani neměly přesný tvar krychle. Dokonce ani dnešní rozložení hodnot na kostce nebylo samozřejmostí – až postupem času se ustálilo pravidlo, že součet protilehlých stran je sedm (1–6, 2–5, 3–4).

Víte, že hazard byl v Norsku ve středověku tak rozšířený, že ho tehdejší úřady zakázaly? Ve 13. století zákon dokonce umožňoval královým úředníkům zabavit peníze na hracích stolech a každému hráči uložit pokutu ve výši půl marky, tedy přibližně 107 gramů stříbra.

Nejstarší známé kostky pocházejí z oblasti dnešního Íránu a jsou staré přibližně 5 000 let. Archeologové je objevili při vykopávkách starověkého města Šahr-e Súchte, kde byly nalezeny společně s jednou z nejstarších známých deskových her.

Ve starověkém Římě bylo hraní kostek natolik oblíbené, že se mu věnovali vojáci, obchodníci i císaři. Přesto bylo mimo období svátků Saturnálií oficiálně zakázáno. Římané si však zákaz příliš nebrali k srdci a hráli potají v hostincích nebo soukromých domech.

Právě s kostkami je spojena jedna z nejslavnějších vět historie: „Kostky jsou vrženy!“ (latinsky Alea iacta est), kterou měl pronést Julius Caesar při překročení řeky Rubikon v roce 49 př. n. l. Tímto krokem zahájil občanskou válku a změnil dějiny Říma.

Ve středověké Evropě byly kostky oblíbenou zábavou všech společenských vrstev – od sedláků až po šlechtu. Církev však hazard často odsuzovala jako neřest a v některých klášterech bylo mnichům hraní výslovně zakázáno.

Zajímavé je, že ne všechny historické kostky byly poctivé. Archeologové opakovaně nacházejí tzv. falešné kostky se záměrně posunutým těžištěm nebo nepravidelnými stranami, které svému majiteli zvyšovaly šanci na výhru. Podvádění při hře je tedy staré téměř stejně jako samotné kostky.

Moderní kasina používají dokonale vyvážené kostky vyráběné s mimořádnou přesností. Hrany nejsou zaoblené, ale ostré, aby byl každý hod co nejvíce náhodný. Po určité době provozu se kostky preventivně vyřazují, aby ani drobné opotřebení nemohlo ovlivnit výsledky.

Kostky ale nejsou jen symbolem hazardu. Dodnes jsou nedílnou součástí stovek společenských her, stolních RPG i vzdělávacích pomůcek. Z jednoduchého předmětu, který vznikl před tisíciletími, se tak stal jeden z nejdéle používaných herních nástrojů v historii lidstva.

Velikost: cca 1,5 cm

Váha: 30 g

Jsem držitelem certifikátu Zápraží - Originální produkt - ten podporuje řemeslníky v kraji jihovýchodně od Prahy. Značí, že vše bylo vyrobeno ručně a zde, v srdci Čech.

Dále jsem obdržel ocenění Mistr řemesel Středočeského kraje - vyznamenává řemeslníky za jejich dlouholetou výdrž u řemesla, které oživuje a popularizuje doma i ve světě.