Ovinky (winingas, leg wraps, Wickelbänder) v raném středověku: Praktický doplněk oděvu i symbol historické autenticity

Ovinky, známé také pod anglickým názvem leg wraps, staroanglickým winingas nebo německým Wickelbänder, Wandenwickel, patří mezi nejcharakterističtější doplňky mužského oděvu raného středověku. V dalším příspěvku se  podíváme na takové ovinky u žen! Přestože si je většina lidí spojuje především s vikingy, jejich historie je mnohem delší a jejich používání bylo rozšířeno napříč germánským i anglosaským světem. Archeologické nálezy i dobová vyobrazení dokazují, že ovinky představovaly jednoduché, ale velmi účinné řešení ochrany nohou před chladem, vlhkostí i mechanickým opotřebením.

Lothar I. (795–855), vnuk Karla Velikého a syn císaře Ludvíka Pobožného

Co jsou ovinky?

Ovinky jsou dlouhé, úzké pruhy tkané vlněné látky, které se spirálovitě omotávají kolem lýtka od kotníku ke koleni nebo naopak. Na rozdíl od moderních ponožek či podkolenek nevyžadují složité šití – jejich výroba spočívala především v kvalitním tkaní.

Nejčastěji byly:

• široké přibližně 7–10 cm,

• doporučená délka 3 - 4 metry

• tkané přímo do požadované šířky, nikoli vystřižené a obšité z větší látky

• vyráběné převážně z vlny tkané v rybí kosti, v plátnové nebo keprové vazbě - dvojlomený kepr = obecně též nazývaný diamant

Archeologické nálezy z Hedeby

Nejznámější dochované pozůstatky ovinek pocházejí z vikinského obchodního centra Hedeby (Haithabu) na území dnešního severního Německa. Lokalita patřila mezi nejvýznamnější města vikinského světa 9.–11. století a díky výjimečně zachovaným textiliím poskytuje jedinečný pohled na tehdejší oděv.

Archeoložka Inga Hägg popsala několik fragmentů ovinek nalezených v přístavních vrstvách Hedeby. Dochované kusy ukazují, že existovaly nejméně dvě základní varianty:

• užší pásy z jednoduché nebo keprové vazby,

• širší pásy s výraznou rybinovou (herringbone) vazbou.

Přestože se žádný kus nedochoval kompletní, všechny fragmenty vykazují velmi podobnou konstrukci, což naznačuje, že šlo o standardní součást oděvu.

K čemu ovinky sloužily?

Jejich význam byl především praktický.

Ochrana před chladem

Vlna výborně izoluje i za vlhkého počasí. Omotané lýtko zůstávalo v teple během zimních cest i každodenní práce.

Ochrana kalhot

Raně středověké kalhoty byly cenným kusem oděvu. Ovinky chránily spodní část nohavic před prodřením o trávu, větve nebo sedlo při jízdě na koni. Vyzkoušeno - zachytávání jemných kalhot o ostružiny je daleko méně protivné!

Zpevnění nohy

Pevné omotání lýtek poskytovalo určitou oporu svalům podobně jako pozdější vojenské ovinovačky.

Ochrana obuvi

Pokud byly ovinky vedeny až přes nárt, zabraňovaly pronikání bláta, sněhu nebo kamínků do bot.

Jak se ovinky nosily?

Právě způsob nošení je mezi historiky stále předmětem diskuse. Na zobrazeních je však najdete u pánů i kmánů!

Varianta od kotníku ke koleni

Tento způsob připomíná vojenské ovinovačky z 19. a 20. století. Ovinka začíná u kotníku a končí pod kolenem, kde je upevněna kovovým háčkem nebo jiným zapínáním - to jsme rozebírali již zde.

Tuto teorii podporují některé kovové háčky nalezené ve Skandinávii, na Kyjevské Rusi a Británii, které mohly sloužit právě k upevnění ovinek.

Varianta od kolene dolů

Novější rekonstrukce vycházející z nálezů z Hedeby ukazují také druhou možnost. Ovinka se začne navíjet těsně pod kolenem směrem dolů a konec se zasune pod chodidlo nebo do boty. Díky tření hrubé vlny drží pevně i bez jakéhokoliv zapínání.

Právě tento způsob považuje řada reenactorů za velmi funkční a při praktických zkouškách se osvědčil i při dlouhé chůzi nebo fyzické práci.

Byly ovinky pouze vikinské?

Rozhodně ne.

Ovinky se objevují již v době římské a následně u germánských kmenů. Jejich používání pokračovalo během stěhování národů i v raném středověku.

Najdeme je například:

• u Anglosasů,

• u Dánů,

• ve Franské říši,

• v některých částech Svaté říše římské.

Známým ikonografickým dokladem je také Tapiserie z Bayeux z 11. století, kde jsou ovinky na několika postavách dobře patrné.

Jaké vybrat barvy?

Na dochovaných textiliích z Hedeby se nepodařilo spolehlivě určit původní barviva. Lze proto předpokládat použití přírodních odstínů:

• šedé,

• hnědé,

• přírodní bílé, tedy v barvách přirozené ovčí vlny

• okrové nebo žluté získané snad ze všech běžných květin,

• případně tlumených zelených či červenohnědých odstínů.

Přeškrtané jsou honosné nákladné barvy a odstíny, nepřeškrtané pak ty, kterých dosáhnete snadno.

Výrazně syté barvy, přešdevším rudá a modrá byly podstatně dražší a běžný obyvatel si je pravděpodobně nemohl dovolit, představujete-li však vyšší vrstvu a nobilitu, směle do toho. A proč nemít celou ozbrojenou družinu v týmových barvách? Ať všichni vidí, že váš pán na to má! *mrk mrk

Ovinky v dnešním reenactmentu

Dnes patří ovinky mezi základní součást výbavy většiny reenactorů představujících období 9.–11. století. Jsou nejen historicky doložené, ale také velmi praktické.

Při jejich výrobě se doporučuje:

• použít 100% vlnu,

• zvolit plátnovou, diamantovou nebo rybinovou vazbu,

• šířku kolem 8 - 10 cm,

• délku přibližně 3 - 4 metry ( klouzající = příliš krátká ovinka - pro ušetřený peníz za půl metru navíc za to nestojí, berte o kousek víc)

• netvořit je vystřihnutím z běžné látky, ale použít tkané pásy se založenými okraji

• připnout malou omegovitou sponkou - rychlovka, nouzovka i síla zvyku :-)

• připnout našitými háčky na ovinky - praktická a osvědčená klasika, mainstream

• na konec ovinky přišít textilní pásek (hřebenovku, karetku, na její konec přišít háček a nohu omotat - háček se pak zasekne v řemínku a ne v ovince = vydrží déle, drží lépe - expert, co už nad tím přemýšlí jinak

• kožené řemínky, i zdobené, použité jako podvazek, s háčky nebo přezkou - level mistr reenactor!

Závěr

Ovinky představují nenápadnou, ale mimořádně důležitou součást raně středověkého oděvu. Archeologické nálezy nejen z Hedeby potvrzují jejich používání mezi vikingy, ikonografické prameny pak dokazují jejich rozšíření napříč celou Evropou. Jejich hlavní předností byla jednoduchost, odolnost a vysoká praktičnost – chránily nohy, prodlužovaly životnost oděvu a poskytovaly tepelný komfort i v náročných podmínkách.

Právě díky kombinaci archeologických nálezů, dobových vyobrazení a experimentální archeologie dnes víme, že ovinky nebyly pouze estetickým doplňkem vikinského oděvu, ale každodenním vybavením lidí, kteří trávili většinu života venku v proměnlivém evropském klimatu.

A nakonec - zakoupit nejen tkané a přírodně barvené ovinky, ale i perfektní repliky všemožných sponek, přezek a háčků můžete ZDE!